Kontinentální drift je teorie navržená v roce 1912 německým meteorologem a geofyzik Alfredem Wegenerem vysvětlující vznik kontinentů rozpadem původního superkontinentu Pangea. Pro svou teorii shromáždil několik důkazů (shodnost pobřeží Afriky a Jižní Ameriky, kontinuita některých geologických útvarů napříč přes oceán, příbuzné fosílie na obou stranách Atlantiku, ad.), ale znehodnotil ji v očích vědecké komunity argumentací, že hnací silou pohybů kontinentů je Coriolisova síla (ta je mnohařádově nedostatečná pro takový proces). Později byla teorie kontinentálního driftu využita v rámci teorie deskové tektoniky, která vysvětluje nejen pohyb kontinentů, ale i dynamiku zemského pláště.
Důkazy pro teorii kontinentálního driftu
Důkazy nalézáme např. v nálezech fosilií stejných druhů na různých kontinetech. Např. z nálezů dinosaura Spinostropheus usuzujeme, že ještě před 100 miliony lety byla Afrika spojená s Jižní Amerikou a Indií. Postupem času se nalézá stále více důkazů, které teorii potvrdily.